© National Institute for cultural heritagePhotograph: Martin Mádl,  © UDU Czech Academy of the SciencesPhotograph: Martin Mádl,  © UDU Czech Academy of the SciencesPhotograph: Martin Mádl,  © UDU Czech Academy of the SciencesPhotograph: Martin Mádl,  © UDU Czech Academy of the SciencesPhotograph: Martin Mádl,  © UDU Czech Academy of the SciencesPhotograph: Martin Mádl,  © UDU Czech Academy of the SciencesPhotograph: Martin Mádl,  © UDU Czech Academy of the SciencesPhotograph: Martin Mádl,  © UDU Czech Academy of the SciencesPhotograph: Martin Mádl,  © UDU Czech Academy of the SciencesPhotograph: Martin Mádl,  © UDU Czech Academy of the SciencesPhotograph: Martin Mádl,  © UDU Czech Academy of the SciencesPhotograph: Martin MádlPhotograph: Martin Mádl,  © UDU Czech Academy of the SciencesPhotograph: Miroslav Zavadil,  © National Institute for cultural heritage


Název památky:

Poutní kostel Bičovaného Spasitele, Dyje

Známé též jako:

Kostel sv. Jana Nepomuckého, Dyje (Milfroň, Mühlfraun)

Lokace:

Dyje, Morava, Czech Republic

Contact DetailsPoutní kostel Bičovaného Spasitele, Dyje
Dyje, 6 km východně od Znojma u řeky Dyje (Thaya)
T : +00 42 0 604 712 015
Římskokatolická farnost Dyje – farní úřad Tasovice (Responsible Institution)

Datace:

1769–1778

Autoři:

Franz Kerndl , Franz Anton Maulbertsch (1724 Langenargen am Bodensee – 1796 Vídeň), Josef Winterhalder ml. (1743 Vöhrenbach – 1807 Znojmo), Felix Ivo Leicher (1727 Bílovec – 1812 Vídeň)

Typ:

Poutní kostel

Donátoři:

Klášter premonstrátů Znojmo-Louka

Dějiny:

Poutní kostel byl postaven po zboření původně středověkého kostela sv. Vavřince v obci, patřící ke klášteru premonstrátů ve Znojmě-Louce, který zde měl špitál. Jeden z nejstarších a nejbohatších klášterů vytvořil na jižní Moravě ojedinělý soubor rezidencí a poutních míst, pokrývajících hlavní svátky církevného roku. Po zrušení kláštera Josefem II. (1784) kostel postupně upadal. V napoleonských válkách byl vypleněn a sloužil k ustájení koní. Drobné opravy nemohly vyřešit zhoršující se statické problémy stavby. Po vysídlení německého obyvatelstva po druhé světové válce a následně uzavření česko-rakouských hranic pozbyl tento kostel v pohraniční oblasti na významu. Teprve od r. 2004 pokračuje restaurování maleb, obnovené v rámci mezinárodního projektu Culture2000.

Popis:

Strohá jednolodní stavba, jež je typickým příkladem podunajské inženýrské architektury 2. poloviny 18. století, kontrastuje s pestrou, mysticky laděnou a ikonograficky komplikovanou výmalbou, k níž se dochoval tištěný program (výklad), sestavený pravděpodobně samotným malířem. Jednotlivá pole představují výjevy Ecce Homo, Klanění pastýřů, Alegorie Spásy a Alegorie Církve.

View Short Description

Poutní kostel byl součástí široké rezidenční sítě významného premonstrátského kláštera ve Znojmě-Louce. Po zrušení kláštera postupně upadal a po vysídlení německého obyvatelstva r. 1945 a následně uzavření česko-rakouských hranic pozbyl tento kostel
v pohraniční oblasti na významu. Teprve od r. 2004 pokračuje restaurování kostela, obnovené v rámci mezinárodního projektu Culture2000. Malby s náročným ikonografickým programem jsou dílem
F. A. Maulbertsche a jeho nejbližších spolupracovníků.

Původ datace:

Chronogram konsekračního nápisu opata Lambecka nad vstupní klenbou uvádí letopočet 1744. Zápis z vizitace uvádí vysvěcení chrámu dne 6. 9. 1778. Postup prací je zachycen např. v korespondenci opata premonstrátského kláštera
v Louce s biskupem v Győru, kde Maulbertsch v tu dobu také pracoval.

Special features

Bičovaný Kristus

před 1751

Bavorský řezbář

Zázračná soška byla jedním z mnichů louckého kláštera přinesena z bavorského kláštera Steingaden. Jde o kopii uctívané sochy v tamní Wieskirche. Nejprve byla umístěna na boční oltář starého kostela sv. Vavřince. Pro velkou úctu, spočívající především v uzdravování nemocných, bylo přikročeno k novostavbě kostela a soška byla umístěna hlavní oltář. Novému zasvěcení Bičovaného Krista byla podřízena celková výzdoba kostela.

Alegorie Spásy

1773–1778

Franz Anton Maulbertsch (1724 Langenargen am Bodensee – 1796 Vídeň)

Střední pole klenby centralizuje prostorově i významově podélnou stavbu kostela. Adam a Eva, první lidé, tu připomínají břímě dědičného hříchu a smrtelnosti. Archanděl Gabriel věnčený květinovými girlandami zvěstuje Boží poselství o Spáse lidstva – narození Krista a jeho oběť, symbolizovanou křížem a znaky Kristova mučení. Nejvyší tajemství Boží, kdy slovo se stalo tělem, uzavírá archanděl Michael, vážící duše při posledním soudu. Příchod Spasitele předpověděli proroci zobrazení ve cviklech klenby: Mojžíš, Abraham, Noe a Enoch.

Ecce Homo – Denní plány fresky v presbytáři

1773–1778

Franz Anton Maulbertsch (1724 Langenargen am Bodensee – 1796 Vídeň) a spolupracovníci

Skupina Ecce Homo nad hlavním oltářem se soškou Bičovaného Krista – Trpitele představuje Krista jako vítěze nad pozemským utrpením. Kontury ohraničují tzv. denní plány, plochy jednotlivých fází malby, pro něž musela být vždy nanesena čerstvá omítka, do níž bylo možno malovat až tři dny. Tyto části ukazují také dělbu práce mezi malířem iluzivní architektury – dekoratérem a malířem – figuralistou.

Sv. Řehoř

1773–1778

Franz Anton Maulbertsch (1724 Langenargen am Bodensee – 1796 Vídeň), – Josef Winterhalder ml. (1743 Vöhrenbach – 1807 Znojmo)

Podstatnou složkou výmalby kostela je iluzivní architektura a dekorace, která tvoří také pozadí jednoho z církevních otců ve cviklech klenby. V postavě svého jmenovce spatřujeme portrét donátora kostela, uměnímilovného opata louckého kláštera Řehoře Lambecka. Na malbách církevních otců, proroků a evangelistů se podílel Maulbertschův žák a nejbližší spolupracovník J. Winterhalder ml.

Panna Marie s dítětem předává v přítomnosti sv. Augustina řádové roucho sv. Norbertovi

1778

Felix Ivo Leicher (1727 Bílovec – 1812 Vídeň)

Obraz bočního oltáře je typickým dílem Maulbertschova přítele a častého spolupracovníka. Esovitá kompozice se v rozvrhu, barevnosti i pohybech figur odvolává na Maulbertschův expresivní styl, převádí jej však do jemnější, lyričštější podoby. Přítomnost sv. Norberta, zakladatele řádu premonstrátů, odkazuje k domovskému klášteru ve Znojmě-Louce. Námětem obrazu je vidění, které měl Norbert v Prémontré. V něm se mu zjevila P. Marie, schválila jeho úmysl založit tam klášter a předala mu bílé řeholní roucho.

Vybraná literatura:

Zora Wörgötter – Jiří Kroupa (eds.), Kostel Bičovaného Spasitele v Dyji, Brno 2005.
Thomas DaCosta Kaufmann, Painterly Enlightenment. The Art of Franz Anton Maulbertsch, 1724–1796. Chapel Hill, N.C. 2005, s. 
Franz Martin Haberditzl, Franz Anton Maulbertsch 1724–1796, ed. Gerbert Frodl – Michael Krapf, Wien 2006, s. 280–288.
Jiří Kroupa, in: Eduard Hindelang – Lubomír Slavíček, Franz Anton Maulbertsch und Mitteleuropa. Beiträge zum 30-jährigen Bestehen des Museums Langenargen, Langenargen – Brno 2007, s. 35–38.

Reprodukční práva:

Copyright images "UDU Czech Academy of the Sciences": Institute of History of Arts of the Czech Academy of the Sciences.

Citace:

Zora Wörgötter "Poutní kostel Bičovaného Spasitele, Dyje" in "Discover Baroque Art", Museum With No Frontiers, 2019. http://www.discoverbaroqueart.org/database_item.php?id=monument;BAR;cz;Mon11;19;cs

Připravil: Zora Wörgötter
Editoval: Jiří Kroupa

MWNF – pracovní číslo: CZ 19

RELATED CONTENT

 Timeline for this item


On display in


Download

As PDF (including images) As Word (text only)