Název památky:

Telč

Lokace:

Telč, Morava, Czech Republic

Datace:

1375–1800

Autoři:

David Lipart (činný v Brtnici 1715 – 1718 Kladsko) Václav Kovanda, František J. Hamb, Karel Škréta (1610 Praha – 1674 Praha), Jan Jiří Heinsch (1647–1712) Daniel Gran (1694 Vídeň – 1757 St. Pölten), Ignác Raab (1711 Nechanice – 1787 Velehrad), Kaspar Ober, Josef L. Daisinger

Typ:

Mesto

Donátoři:

Zachariáš z Hradce (1550–), Adam II. z Hradce (–1604), Slavatové z Chlumu a Košumberka (1604–1691), František Antonín z Lichtenštejna-Castelkorna (1702), Leopold II, Leopold III., Podstatští z Prusinovic (1761–1945)

Dějiny:

Město vzniklo při královském dvorci založeném ve 13. století na křižovatce frekventovaných obchodních cest. Dnešní podobu získalo ve 2. polovině 16. století současně s přestavbou zámku. Podloubí a průčelí domů se stavěla podle jednotného plánu jako sídlo moravského zemského hejtmana Zachariáše
z Hradce. Po jeho smrti pozbylo město postavení vrchnostenského sídla a stalo se součástí jindřichohradeckého panství. Majitelem byl Vilém Slavata, jedna
z obětí pražské defenstrace r. 1618. Za třicetileté války bylo město vypleněno císařskými vojsky, Albrechtem z Valdštejna a r. 1945 Švédy. Sídelním se město stalo až za F. A. Lichtenštejna-Castelkorna, kdy take proběhly přestavby městských domů. R. 1992 bylo historické jádro města zapsáno na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Popis:

Náměstí je vroubené malebnými domy se štíty a podloubím, na západní straně uzavřené zámkem. Domy si zachovaly gotická jádra i původní dispozice. Šířka je 8–10 m, hloubka okolo 30 m. Z náměstí se vchází velkými vraty s kamenným ostěním do klenuté předsíně – mázhausu, která zaujímala zhruba 2/3 šíře, výjimečně i celou šíři. Sloužila k řemeslnné výrobě, obchodu či prodeji piva. Odsud vedou schody do patra, do sklepů a průchod do dvora a zahrady. Řada domů je zdobena renesančními sgrafity. Většina má ale fasádu členěnou plastickým ornamentem, římsami a nikami. Završují ji volutové štíty nebo rovné atiky, někdy s půdním polopatrem, zdobené plastickými koulemi, šiškami, vázami i figurálními motivy. Pro vytvoření jednotného působení nechybí slepá okna.

Náměstí je příkladem novověkého urbanistického konceptu, snahy o vytvoření jednotně působícího celku. Barevně pojednaná architektura a sochařská výzdoba tvoří divadelní kulisu a vytváří prostor běžného života. Jedinečný komplex renesančních a barokních domů je zapsán na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Původ datace:

V řadě stavebních prvků se dochovaly kamenické značky a letopočty. Např. portál jezuitské koleje je datovaný r. 1654. Ke stavbě sloupu se dochoval jednak testament donátorky, jednak smlouvy se sochařem a provádějícími kameníky. Jednotlivé stavební fáze určovaly především historické události a podniky majitelů panství.

Special features

Jezuitská kolej a kostel Jména Ježíš

1651–1654, 1662–1667, 1747

Stavba koleje a následně chrámu je příkladem pobělohorského protireformačního úsilí a aktivního působení jezuitů. Kolej v Jindřichově Hradci využila svého vlivu na majitelku panství a po odkoupení několika domů zde vytvořila nové sídlo řádu. Dosavadní rytmus úzkých průčelí měšťanských domů tak na západní straně náměstí přerušila monumentální dvoupatrová stavba s kostelem zcela nového slohu, který ovlivnil i další stavby v Telči. Na vybavení chrámu se podíleli jak domácí, tak zahraniční umělci (V. Kovanda, F. J. Hamb, K. Škréta, J. J. Heinsch, D. Gran, I. Raab).

Morový sloup

1718

David Lipart (činný v Brtnici 1715–1718)

Epidemie moru postihla město již r. 1681. Sloup byl vybudován z odkazu měšťanky Z. Hodové z r. 1700 naproti jejímu domu. K jeho vytvoření byl povolán sochař z Brtnice, za vlády rodu Collaltů slavného centra uměleckého podnikání. Oblačný sloup obklopený volutovými podstavci se sochami světců vrcholí postavou P. Marie-Immaculaty. V soklu jsou grotty se sv. Rozálií a M. Magdalenou. Odkaz měšťanky inspiroval i další obyvatele k podobným počinům. Z jejich donací vznikla řada soch zdobících město i kaple P. Marie (1719).

Měšťanský dům č. p. 59/I

1725–1750

Téměř polovina domů byla v první čtvrtině 18. století přefasádována, a to nejen
z dekorativních důvodů. Změnily se také nároky na bydlení. Nová, rozměrnější okna prostory domu výrazně prosvětlila. Na budovách se objevily i prvky radikálního baroka, které zcela chybí v telčské monumentální architektuře a obecně jsou na Moravě narozdíl od Čech sporadické. Zvlnění fasády podporují nakoso vytočené pilastry sahající až po vrchol štítu, zakončeného kasulovým oknem a vázou.

Selský statek

před 1750

Malebné zvlněné tvary volutových štítů a říms se uplatnily i mimo hlavní náměstí na hospodářských staveních.

Archanděl Gabriel

kolem 1740

Kaspar Ober

Figurou anděla Zvěstování končí soubor soch lemující cestu z Telče ke špitální kapli na Staré Město, kterou vymaloval J. L. Daisinger, bývalý pomocník P. Trogera. K. Ober pracoval v Jaroměřicích nad Rokytnou, v Telči vytvořil také sochařskou výzdobu průčelí dvou domů na náměstí.

Vybraná literatura:

Vlasta Kratinová – Bohumil Samek – Miloš Stehlík, Telč, historické město jižní Moravy, Praha 1992.
Miroslav Placek, Hrady a zámky na Morave a ve Slezsku, Praha, 1999, pp. 339–341.

Reprodukční práva:

Copyright image "Národní památkový ústav v Telči": Národní památkový ústav – územní odborné pracoviště v Telči.

Citace:

Zora Wörgötter "Telč" in "Discover Baroque Art", Museum With No Frontiers, 2024. https://baroqueart.museumwnf.org/database_item.php?id=monument;BAR;cz;Mon11_D;3;cs

Připravil: Zora Wörgötter
Editoval: Jiří Kroupa

MWNF – pracovní číslo: CZ 03