Název památky:

Biskupská rezidence Kroměříž

Známé též jako:

Kremsier, Hanácké Athény

Lokace:

Kroměříž, Morava, Czech Republic

Datace:

1665–1698, 1752–1759, 1772

Autoři:

Filiberto Luchese (1606 Melide – 1666 Vídeň), Giovanni Pietro Tencalla (1629 Bissone? – 1702 Vídeň?), Carpoforo Tencalla (1623 Bissone – 1685 Bissone), Quirico Castelli (Lugano?, činný 1658 – 1672), Michael Mandík, Justus van den Nypoort (1645–49 Utrecht – po 1698?), Ignác Josef Cyrani z Bolleshausu, Franz Anton Krzoupal von Grüneberg, Baldassare Fontana (1661 Chiasso – 1733 Chiasso), Paolo Pagani (1655 Castello Valsolda – 1716 Milano), Franz Anton Maulbertsch (1724 Langenargen am Bodensee – 1796 Vídeň) Josef Stern (1716 Štýrský Hradec – 1775 Brno), František Ondřej Hirnle (1727–1773), Franz Adolph z Freenthalu (1721–1773), Karl Martin Keller

Typ:

Biskupská rezidence

Donátoři:

Olomoučtí biskupové Karel II. z Lichtenštejna-Castelkorna (1664–1695), Ferdinand Julius Troyer (1745–1758), Leopold Egkh (1758–1760), Maxmilián
z Hamiltonu (1761–1776)

Dějiny:

Původní trhová ves vznikla na křižovatce velkých evropských obchodních tras – jantarové a solné cesty. Moravští biskupové koupili statek r. 1107. Bruno ze Schaumburka (+1281) vytvořil z Kroměříže letní sídlo olomouckých biskupů, nechal postavit gotický hrad a kapitulu sv. Mořice. R. 1290 byla Kroměříž povýšena na město. Za humanisticky vzdělaného Stanislava Thurza (+1540) byl hrad přestavěn na renesanční zámek. R. 1643 bylo město vypleněno Švédy a při vzpouře Valachů vypáleno. Slavná obrazárna s díly L. Cranacha a jednou z posledních maleb Tiziana byla budována od konce 17. století.

Popis:

Rezidenční komplex olomouckých biskupů tvoří zámek s Podzámeckou zahradou, Květnou zahradou a domy kanovníků podél ulice ke kostelu sv. Mořice, kde se nachází kaple s náhrobky biskupů. Zámek uzavírá čtvercové náměstí při severozápadním rohu. Jedná se o volnou, čtyřkřídlou dvoupatrovou budovu na půdoryse lichoběžníku s ústředním nádvořím.

Původní trhová ves vznikla křižovatce velkých evropských obchodních tras – jantarové a solné cesty. Moravští biskupové koupili statek r. 1107. Bruno ze Schaumburka (+1281) vytvořil z Kroměříže letní sídlo olomouckých biskupů. Rezidenční komplex tvoří zámek s Podzámeckou zahradou, Květnou zahradou a domy kanovníků podél ulice ke kostelu sv. Mořice, kde se nachází kaple s náhrobky biskupů. Maulbertschova freska v Lenním sále je označována za jednu z nejpůsobivějších ve střední Evropě. R. 1998 byly Zahrady a zámek v Kroměříži zapsány na listinu kulturního dědictví UNESCO.

Původ datace:

K provedeným dílům je dochována řada účtů, smluv a korespondence. Např. biskup se zavazuje poskytnout F. A. Maulbertschovi jednoho zedníka a jednoho pomocníka, jakož i materiál, lešení a ubytování. Malíř se zavazuje provést do konce léta malbu dle svého nejlepšího svědomí na základě schválených skic. Opěrné body pro datace jednotlivých fází tvoří také historické události a životopisy biskupů.

Special features

Vstupní portál

1698

Giovanni Pietro Tencalla (1629 Bissone? – 1702 Vídeň?)

K obnově zámku došlo za K. Lichtensteina-Castelkorna, nejprve podle plánů F. Luchese, po jeho smrti G. P. Tencally. Dnešní stav fasád, respektující z velké části Tencallovo řešení, je výsledkem obnovy zámku po požáru r. 1752 Cyranim z Bolleshausu a po něm F. A. Krzoupalem. Obdobně jako vnější fasády je řešeno také nádvoří. Arkáda v přízemí je ale dnes zazděná. Plochy fasád jsou rytmizovány vysokými pilastry, které se střídají se souvislými okenními osami.

Salla Terrena

1690–1693

Baldassare Fontana (1629 Bissone? – 1702 Vídeň?), Paolo Pagani (1655 Castello Valsolda – 1716 Milano)

Z interiérů 17. století se po požárech dochoval pouze sál otevřený do zahrady, doplněný dvěma grottami po stranách. Štuky rámují alegorické obrazy země a nebe, čtyř ročních období a živlů, symbolizované mytologickými postavami. Koncepci výzdoby vytvořil biskupův umělecký poradce, kanovník a malíř M. A. Lublinský.

Lenní sál

1759

Franz Anton Maulbertsch (1724 Langenargen am Bodensee – 1796 Vídeň), František Ondřej Hirnle (1727–1773)

Po požáru r. 1752 byly nástropními malbami J. Sterna vyzdobeny oba knihovní sály a kaple. Současně probíhala obnova lenního (soudního sálu). Vyobrazeny jsou klíčové scény z dějin olomouckého biskupství a apoteóza stavebníka biskupa Egkha. Bravurně malovaná freska je pro svůj kolorit označována za jednu z nejpůsobivějších ve střední Evropě.

Velká jídelna (Sněmovní sál)

1772

Karl Martin Keller, Franz Adolph z Freenthalu (1721–1773)

Vzhledem k úmrtí biskupa Egkha nedošlo k obnově Velké jídelny, projektované přes dvě patra již v 17. století. Dochovaly se však některé Maulbertschovy přípravné skicy s výjevy z Ovidiových Metamorfóz a alegoriemi denních dob. V duchu rokokového klasicismu byl sál vybaven až za biskupa Hamiltona, a to nikoliv nástěnnou malbou, ale zlacenými štuky s alegoriemi věd a umění a obrazy na plátně Paridův soud a Svatba Pélea a Thetidy, vyjadřující pomíjivost a marnivost a Pallas Athéna unáší eféba od bohyně lásky Afrodíty, symbolizující moudrost a stálost. Od doby konání Říšského sněmu (1848) je sál nazýván Sněmovním.

Rondel

1674

Giovanni Pietro Tencalla (1629 Bissone?– 1702 Vídeň?) – Quirico Castelli – Carpoforo Tencalla (1623–1685) – Michael Mandík

Koncept zahrady ležící mimo městské hradby vypracoval pravděpodobně již F. Luchese. Realizaci vedl G. P. Tencalla, koncepčně se podílel také M. A. Lublinský. Původní stav zahrad je zachycen v albu J. v. Nypoort. Půdorys Libosadu byl protkán složitým vodovodním systémem, který napájel rybníčky, kašny, jezírko u voliéry, vodotrysky a soubor “vodních žertů“, které biskup poznal v Salzburku. Osa Libosadu prochází od hlavního vchodu ke kuželně a ústí ve dva tzv. Jahodové kopečky. Jejich počátky známe již ze starověkých zahrad, kde byly uměle navršeny (Chorsabád) a na vrcholu měly altány, jako tomu bylo původně i zde. Po stranách osy byly labyrinty a pravoúhlé rybníčky. Rondel tvoří průsečík cest geometricky členěné zahrady. Centrální prostor prolomený do čtyř grott a čtyř salonků, původně s fontánami, pokrývá vysoce plastický štuk vymezující pole malby. V sochách a malbách jsou zobrazeni satyři, alegorie čtyř ročních dob a příběhy z Ovidiových Metamorfóz. Čelo zahrady uzavírá arkádová galerie se sochami podle vzoru Villy Pamphilli v Římě. Střídající se mužské a ženské figury v nikách představují antické bohy, múzy a historické osobnosti Říma. V bočních zdech byly grotty s vodními kaskádami. Návštěvník byl zván latinským nápisem nad hlavním vchodem, aby přistoupil k prohlídce kdysi mokrých a neobdělávaných míst, která byla namáhavou prací proměněna mnohaletým úsilím a značnými náklady v zahradu, jež má být užívána k potěšení současníků i budoucích pokolení.

Vybraná literatura:

Bohumil Samek, Umělecké památky Moravy a Slezska I, A-J, Praha 1994,
s. 220–257.
Radmila Pavlíčková, Sídla olomouckých biskupů. Mecenáš a stavebník Karel
z Liechtensteinu-Castelkorna 1664–1695, Olomouc 2001, s. 24–46.
Jiří Kroupa (ed.), V zrcadle stínů. Morava v době baroka 1670–1790, Brno – Paris – Rennes 2002, s. 55–56, 104–107, 222–224.
Ondřej Jakubec, Kulturní prostředí a mecenát olomouckých biskupů potridentské doby: umělecké objednávky biskupů v letech 1553–1598, jejich význam a funkce, Olomouc 2003, s. 214–215, 223, 234, 246–249.
Zora Wörgötter, Zum Schaffen der Maler aus dem Umkreis Maulbertschs in Mähren: Johann Jablonský und Franz Anton Schebesta-Sebastini, in: Eduard Hindelang – Lubomír Slavíček, Franz Anton Maulbertsch und Mitteleuropa. Beiträge zum 30-jährigen Bestehen des Museums Langenargen, Langenargen – Brno 2007, s. 263–293.

Virtuální prohlídka: http://www.virtualtravelglobe.com/archiepiscopal-chateau-kromeriz.html

Reprodukční práva:

Copyright images "Národní památkový ústav v Telči": Národní památkový ústav - územní odborné pracoviště Telč.

Citace:

Zora Wörgötter "Biskupská rezidence Kroměříž" in "Discover Baroque Art", Museum With No Frontiers, 2024. https://baroqueart.museumwnf.org/database_item.php?id=monument;BAR;cz;Mon11_E;2;cs

Připravil: Zora Wörgötter
Editoval: Jiří Kroupa

MWNF – pracovní číslo: CZ 02