Zámek Milotice
Milotitz
Milotice, Morava, Czech Republic
1691, 1719–1725, 1738–1744
František Benedikt Klíčník (1677 Ivanovice na Hané – 1755 Brno), Johann Christian Pröbstl, Jacob Christoph Schletterer (1699 Wenns – 1774 Vídeň), František Ignác Řehoř Eckstein (1689 Židovice – 1741 Lvov), Josef Ignaz Mildorfer (1719 Innsbruck – 1775 Leopoldstadt), Josef Tadeáš Rotter (1701 Opava – 1763 Brno), Josef František Adolf (1671 ? – 1749 Mikulov), Pietro Spinetti, Giovanni Michele Fontana, Johann Anton Zinner, Václav František Solnický, Johann Theobald Trebesky, Antonio Siegl (1763–1846)
Šlechtické sídlo – venkovský vrchnostenský zámek
Hrabata Serényi 1648–1819, od r. 1888 František Karel Seilern, od r. 1945 je zámek státním majetkem.
Pozdně středověká tvrz obehnaná vodním příkopem, za husitských válek významné centrem husitů, byla přestavěna na renesanční čtyřkřídlý zámek, který určil dispozici dnešní stavby. Milotice patřily významným rodům Žerotínů, Zástřizlům, Valdštejnům. R. 1648 panství kupuje zemský hejtman Gabriel Serényi. R. 1663 byl zámek vypálen, r. 1705 znovu vyhořel. Autorem přestavby v “podunajském slohu” je patrně zednický mistr F. B. Klíčník.
Čtyřkřídlý dvoupatrový jednotraktový zámek s nárožními věžicemi. Z renesanční stavby se dochovaly vodní příkop, zeď s bastiony, arkády a klenby přízemí. Nad zahradním parketem vystupuje terasa s dvoukřídlým schodištěm a vstupem do tzv. letní jídelny, osvětlené velkými okny rizalitu. Pod schodištěm se nachází salla terrena. Na zámku se dochovala část původní obrazové sbírky, zejména s díly komorního malíře J. F. Adolfa, různorodý nábytek a porcelán z 18. a 19. století. Kabinet hraběnky s původními plátěnými tapetami patří mezi jen několik málo dochovaných. K zámku přiléhá “francouzská barokní zahrada” s centrálním pavilonem (1766), na niž navazuje anglický park, dvě oranžerie s expozicí barokního sochařství na Moravě a rozlehlá bažantnice.
View Short DescriptionDispozici čtyřkřídlého zámku s nárožními věžemi určuje předchozí renesanční stavba. Autorem přestavby v “podunajském slohu” je místní zednický mistr, na vybavení zámku se podíleli brněnští a vídeňští umělci i italští štukatéři. Impozantní vstup do zámku vytváří sochařská výzdoba, která uvádí hlavní koncept stavby: Oslavu a mytologizaci rodu stavebníka. Tématem freskové výzdoby pokrývající strop i stěny hlavního sálu je triumf císařských zbraní ve válkách proti Turkům na přelomu 17. a 18. století.
Vznik zámku klademe mezi léta 1586–1796, kdy byl majitelem panství Bernard Ludvík Tovar z Enczesfeldu. Projekt zahrady z r. 1716, jakož i na stavbu zámku, sochařskou výzdobu a malbu schodiště je zachycen ve smlouvách. Freska hlavního sálu je signována a datována, letopočty nalezneme také portálu (1722) a parapetu balkonu v prvním poschodí vstupní fasády (1743). Ke vybavení interiérů se vážou účty z let 1744–1745.
1725, 1742
Jacob Christoph Schletterer (1699 Wenns – 1774 Vídeň)
Impozantní vstup do zámku vytváří sochařská výzdoba. Most otevírají sfingy, parapetní zídku zdobí dekorativní vázy s putti. Po stranách vstupní brány jsou personifikace síly a moci, vyjádřené mytologickou figurou Herkula a postavou vládce s aliančním znakem stavebníků. Pilíře brány nesou okřídlené oře a koncept vrcholí v zpřítomnění antických božstev na atice: Héry, Dia, Pallas Athény a Apollóna, symbolů dobré vlády, moudrosti a umění (J. Ch. Pröbstl).
1725
František Ignác Řehoř Eckstein (1689 Židovice – 1741 Lvov)
Reprezentační obdélný sál zámku, zv. velká letní jídelna, zabírá dvě podlaží. Tématem freskové výzdoby pokrývající strop i stěny je triumf císařských zbraní ve válkách proti Turkům na přelomu 17. a 18. století. Do iluzivní architektury jsou zavěšeny portréty členů rodu. Jan Karel Serényi (+1691) se účastnil vítězného boje o Vídeň (1683) a stal se vrchním velitelem Mnichova. K oslavě válečné minulosti a aristokratické nobility rodu slouží figura trůnícího Herkula, líčení jeho činů za přítomnosti antických bohů a alegorie umění a věd. Nad ním je zobrazen András Serényi (+1345) s alegoriemi Vítězství a Věčné slávy. Ústřední postavou je císař Karel VI. jako Apollón, obklopený zvěrokruhem, Aurorou, Lunou a Chronem. Poctu rodu vyjadřuje svým portrétem i malíř sám: ukazuje na výjev křtu šlechtice, jenž je ilustrací rodové legendy: dávný předek velmožů uherského původu jménem Temnurtus (temný) byl pokřtěn roku 965 a přijal jméno Serenus (mocný). Zobrazení habsburských panovníků – českých králů a antických vládců doplňuje oslavu rodu. Jeho historie a mytologizace patří mezi základní ikonografické prvky barokních rezidencí.
1724
Giovanni Michele Fontana
Bohatý ornament tvoří ploché pásky, mřížky, zvonečky a květinové festony. G. M. Fontana byl jedním z členů rozvětvené severoitalské rodiny, činné na Moravě od 60. let 17. století. Pracoval také na dekoraci průčelí. Místnost byla původně vyzdobena gobelíny s výjevy P. Brueghela st.
1724–1725, 1742
Johann Christian Pröbstl, Josef Tadeáš Rotter (1701 Opava – 1763 Brno)
Kamenné samonosné schodiště zdobí skulptury andílků držících jednotlivé složky rodového znaku a prezentujících alegorie smyslů. Kartuše ve výplni parapetu obsahují výjevy z Vergiliovy Aeneidy. Monumentální schodišťovou halu uzavírá freska s výjevem Představení trojského koně Odysseem. Vstupní prostor prezentuje rod jako ochránce křesťanství a podporovatele umění.
Jaroslav Petrů, Státní zámek Milotice, Brno 1971.
Klára Garas, Unbekannte Fresken von Josef Ignaz Mildorfer, Mitteilungen der Österreichischen Galerie 24–25, 1980–1981, s. 93–131.
Ivo Krsek – Zdeněk Kudělka – Miloš Stehlík – Josef Válka, Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996, s. 238, 360, 462, 492.
Bohumil Samek, Umělecké památky Moravy a Slezska II, J–N, Praha 1999, s. 510–520.
Miroslava Bočková – Veronika Selucká, Milotice 1341–1945, Brno 2003.
Zora Wörgötter "Zámek Milotice" in "Discover Baroque Art", Museum With No Frontiers, 2024. https://baroqueart.museumwnf.org/database_item.php?id=monument;BAR;cz;Mon11_H;35;cs
Připravil: Zora Wörgötter
Editoval: Jiří Kroupa
MWNF – pracovní číslo: CZ 35